20.09.2019

Návšteva členů Konfederace politických vězňů a bývalých příslušníku PTP

11.září nás navštívila delegace členů Konfederace politických vězňů Slovenské republiky a bývalých příslušníků Pomocných pracovních praporů - PTP ČSLA s jejich rodinami.
Tato velmi vzácná návštěva nás velmi potěšila a se zájmem jsme poslouchali vyprávění příslušníků PTP, kteří budovali za těžkých podmínek, často bez použití těžké techniky letiště Líně. V delegaci byli i pamětníci, kteří se podíleli na stavbě Hangáru 3 a i po tak dlouhé době, byli schopni nám vyprávět o každám detailu stavby a podmínkách ve kterých pracovali. Všichni pánové již v letech a jejich rodinní příslušníci si ze zájmem prohlédli expozici a letadla v Hangáru 3 a potom si během okružní jízdy z autobusu zavzpomínali na těžká léta budování letiště.

Opět jsme si připoměli, že svoboda není zadarmo a je třeba za ní vždy bojovat...

Zde přikládáme úryvek z vyprávění jednoho z příslušníků PTP Františka Vaczuly:

Prevýchova a budovanie republiky

V roku 1950 sa František Vaczula oženil a o rok neskôr dostal povolávací rozkaz k útvaru Pomocného technického práporu v Svatej Dobrotivej v Čechách ako politicky nespoľahlivá osoba.
Takzvaní ptp-áci vykonávali najťažšie fyzické práce v náročných životných podmienkach, čelili zlému zaobchádzaniu a ponižovaniu zo strany veliteľstva. Hneď po príchode brancom pridelili obnosené uniformy a bagandže náhodnej veľkosti.
Absolvovali rýchly výcvik, veľa pochodovali a spievali ruské piesne.
„Je ťažké si to predstaviť, ale niektorí kamaráti mali na nohách také pľuzgiere, že z toho odpadávali, aj horúčku dostali. A po celý čas sme cvičili bez zbrane, aby sme sa naučili, čo znamená budovať republiku.“
Nasledovali ťažké chvíle. Najhoršie to bolo v Líňach pri Plzni, kde sa plánovala výstavba letiska. Ubytovali ich v starých maringotkách bez ohľadu na to, aké bolo ročné obdobie. Stravu dostávali z pojazdných vojenských kuchýň.
Jedni budovali základy pre drevené baraky, ďalší stavali koľajnice na vagóny. Keď dokončili baraky, ubytovali ich tam po 14-tich. Raz do týždňa ich odviezli k baníkom, aby sa mohli umyť v teplej vode.
Neskôr vykladali vagóny s makadamom, potrebným na stavbu ciest. Keď prišli mrazy, najprv bolo treba zmes rozbiť krompáčmi. „Chlapci plakali, mali také pľuzgiere, že si ani chlieb nemohli odkrojiť.“
Najväčšie útrapy prežívali tí, ktorí neboli zvyknutí na tvrdú fyzickú prácu. Hudobník či duchovný, vykladalo sa celé dni a noci, aby sa neplatili penále za vagóny. „A keď chlapci išli na ošetrovňu, vonku ich čakal veliteľ: A co je vám? Do roboty! Já vás vyléčím!“
Pobyt v Líňach František s kamarátmi znášali neľahko. Po príchode riadnych vojakov letectva, ktorí ich, „ptp-ákov“, vnímali ako druhotriednych vojakov, dochádzalo k ďalším konfliktom.
Objavili sa aj chýry, že im podávali bróm na potlačenie sexuality. Skutočný strach však vyplýval najmä z obavy, že po dokončení práce ich odvezú do Ruska.

Celý příběh si můžete přečíst na