Spitfire TE184 - každý příběh jednou končí

V Panenském Týnci jsem vlastně poprvé z blízka spatřil Supermarine Spitfire, na kterém létal i František Fajtl. Nenápadně a se znatelným ostychem jsem se dotázal pilota pana Steada, zda se mohu k letounu přiblížit a obhlédnout jej. S panem Steadem jsme se dali do řeči a jak to na ostrovech bývá, začali jsme se oslovovat Steve a Jiří. Tenkrát jsme měli problém se Spitfirem na náš letecký den v Plzni, kde se nám původní plán s Mk. VIII zhroutil jako domeček z karet a bylo třeba získat jiný stroj. Oslovil jsem Steava a ten řekl „I will check it out“ . Během odpoledne jsme se ještě několikrát setkali a na závěr jsem učinil nesmělý dotaz „Steve, would you mind making a low pass in Staňkov on your way back“? Tam se pořádal známý DOL (Den otevřeného letiště) a věděl jsem, že tam bude generál Štandera a Pepa Pavlík. Odpověď byla – „why not“. Spitfire se objevil na Plzeňských leteckých dnech 2012 doslova za 10 minut dvanáct.

Takto se vlastně začala psát doba naší spolupráce a přátelství se Stevem, které není omezeno jak se mnozí domnívají na vlastnictví Spitfiru. Postupem let se Radim přeškolil na Jak 3, který už jsem nestihl, protože jej Steve postoupil dále a oba jsme se přeškolili na TE184. Steve je člen Classic Trainers, kde má přezdívku „Štefan“ a stále si udržuje svůj brilantní britský suchý humor, kterým je pověstný.

Když se dívám na těch takřka 10 let, musím říci, že to byla krásná doba, která nás posunula na špičku a umožnila nám se dostat na úroveň, o které jsme ani nesnili. Jak říkala moje babička, každá pohádka musí skončit proto, aby začala další ještě krásnější……

Supermarine Spitfire Mk. XVI, TE 184 se stal nedílnou součástí historie českého letectví, a tak to zůstane navždy. Nikdo před tím neměl tu odvahu dát Spitfire do zbarvení, které mělo linku k československé historii a umístit letadlo do České republiky.