IMAGE:

Prototyp letounu Stinson  Reliant byl zalétán v červenci 1942.  USAAF  potřebovalo Stinson na výcvik navigátorů a tak na základě testů objednalo sérii letounů,  které pojmenovalo Reliant.  Ironií osudu se ukázalo,  že potřeba těchto letounů nebyla tak velká a takřka všechny Relianty  (AT 19) byly dodány do velké Británie. Některé kusy zůstaly v USA, ale většina se dostala  do UK a nebo sloužila u Fleet Air Arm.

Stinson AT 19,  byl vyráběn ve 4 verzích. Reliant Mk I byl pětimístný a sloužil k přepravě personálu, Mk II byl vybaven radionavigačním zařízením a sloužil na výcvik navigátorů,  Mk III sloužil pro pozorovací lety a letecké snímkování,  konečně MK IV  byl používán na přepravu nákladu.  Verze MK II a II nebyly nasazeny ve válce, ale sloužily k výcviku britského leteckého personálu v navigaci, komunikaci a leteckém snímkování.

500 kusů  AT 19  bylo v rámci programu Land and lease předáno Velké Británii.  Velmi odolné Relianty sloužily britům velmi dobře a jejich využití bylo  relativně  nízké.  Více jak 350 kusů různých verzí bylo po válce vráceno zpět do  USA.  Během  června 1946  bylo všech 350 letounů  AT 19 prodáno. Letouny byly prodávány podle stavu od 1500 do 2500 USD. Je potřeba říci, že všechny musely být přestavěny zpět do standardu civilní verze V 77. Práce byly provedeny ve výrobním závodu Stinsonu ve Wayne v Michiganu. Velké množství zcivilněných AT 19 opustilo brány výrobního závodu ve stavu nových letounů.

Stinson AT19 s původní britskou registrací FK817,  vyrobený na konci roku  1942  s výrobním číslem 004 je druhým nejstarším existujícím kusem z této série a nejstarším létajícím kusem na světě,  který  nebyl  přestavěn  na civilní verzi a zůstal dodnes v původním provedení bez jakýchkoliv úprav, včetně interiéru. První let uskutečnil 8. ledna 1943 z firemního letiště firma Stinson-Vultee ve Wayne, stát Michigan. Následně létal u školní letky z letiště  Love-Field  nedaleko  Dallasu,  stát Texas a svou válečnou kariéru završil v letech  1944 - 1945  u 752. průzkumné squadrony, kde uskutečnil mnoho fotografických a cvičných letů z ostrova Trinidad po oblastech Jižní Ameriky.
 
Po ukončení 2. světové války  byl za  1500.-USD  prodán do soukromých rukou a létal v Texasu do roku 1965.  Po třicetileté odstávce, způsobené poškozením motoru, byl v roce 1995 restaurován a poté létal z letiště St.Paul v Minnesotě.
 
V roce  2016  jej zakoupil nový  český  majitel.  Z Minnesoty byl kontejnerem dopraven do Bremerhavenu v Německu,  odtud autem do Itzenhoe nedaleko  Hamburgu.  16. června 2016,  po smontování a záletu,  již vlastními silamy po 3 hodinách a 20 minutách letu přiletěl do svého nového domova a mezi své létajíci sbírkové kolegy, do Hangáru 3 Classic Trainers na letišti Plzeň–Líně.

Technické údaje:
 
Osádka: 1+2
Rozpětí: 12.68 m
Délka: 8.51 m
Výška: 2.59 m
Nosná plocha: 23.84 m²
Hmotnost prázdného letounu: 1,384 kg
Vzletová hmotnost: 2,093 kg
Maximální rychlost: 285 km/h
Dostup: 6,400 m
Dolet: 1 369 km
Pohonná jednotka: 1 × Lycoming R 680-13, 300 hp